Základní nedorozumění spočívá v tom, že „vlhkost“ a „značná vlhkost“ jsou intuitivně propojeny v myslích mnoha lidí a nesprávně vnímány jako synonymum. Houby ani bakterie nejsou schopny pokrýt své nároky na vodu z vlhkosti. Jsou závislé na kapalné vodě nacházející se na neporézních površích (kondenzační voda), v porézních materiálech, jako je sádra, tapety a dřevo, stejně jako ve vlhkých prostorách (pitná voda a kanalizace).

Proto nejúčinnějším a nejzdravějším způsobem, jak minimalizovat přísun vody k mikrobům, není snížení vnitřní vlhkosti, ale zlepšení izolace pláště budovy. Pokud povrchová teplota neklesne pod kritickou hodnotu (odpovídající 80% rovnovážné vlhkosti), nemůže dojít k mikrobiálnímu růstu. Přesto byly po celá desetiletí činěny neúspěšné pokusy zabránit tvorbě plísní nízkou vnitřní vlhkostí. Obětí jsou v tomto případě uživatelé budov, přesněji jejich dýchací cesty.

Sliznice dýchacích cest, oči a pokožka soutěží se vzduchem o malé množství vody, která je i při nízké vlhkosti stále přítomna. Protože dýchací cesty musí na cestě do alveol upravovat suchý vdechovaný vzduch na 100% vlhkost, dochází k jejich vysychání. Lidé jsou náchylnější k infekcím a mikroby těží z ideálních podmínek pro přenos vzduchem, jak je vysvětleno níže.


Přenos mikrobů vzduchem

Již více než 50 let je vědecky prokázáno, že vzdušný přenos mikrobů je podporován nízkou vlhkostí (a nízkými pokojovými teplotami). Bylo prokázáno, že patogeny způsobující infekce dýchacích cest (bakterie a viry chřipky a nachlazení), ale také patogeny způsobující zimní průjmy (rotaviry a noroviry), jakož i plísňové spory a fragmenty hub se mohou snadněji a ve větším počtu dostávat do dýchacích cest v suchém vzduchu. Snížení vlhkosti pro ochranu před vlhkostí má proto vedlejší účinek spočívající ve zvýšení rizika expozice, a to nejen houbám.

Většina mikrobů využívá různé cesty přenosu a přednostně volí cestu, pro kterou jsou podmínky v daném okamžiku nejvýhodnější. V ohřátém vnitřním vzduchu je touto cestou často vzdušný přenos. Aerogenní přenos mikroskopicky malými kapičkami nazývanými aerosoly je vysoce účinný a transportní trasy se obtížně sledují. Prostředek a cíl kontaminace nemusí být časově ani fyzicky úzce propojeny. Mikrob může zůstat na povrchu neaktivní několik dní, než dosáhne cíle infekce, například vlhkého dýchacího traktu, a to třeba prostřednictvím vzdušného proudění teplého vzduchu v místnosti.

Výsledky několika klinických studií prováděných na různých skupinách lidí ukazují preventivní účinnost zvlhčování vzduchu během topné sezóny: Výskyt respiračních infekcí se u dospělých snížil o 20 % a u dětí o 50 %. Počet dní nemoci v zimě klesl o 20 %.


Fyziologicko-biologické pozadí

Doba přežití virů chřipky a dalších mikrobů přenášených vzduchem závisí na vlhkosti. Zatímco při velmi vysoké vlhkosti přežívají hodiny, při vlhkosti mezi 40 a 60 % jsou deaktivovány během několika minut. Pokud vlhkost klesne pod 40 %, viry a mikroby také přežijí celé hodiny, pravděpodobně ještě podstatně déle. Jsou doslova konzervovány ve vyschlých kapkách. Fyzikální podstata aerosolu poskytuje fyzikálně-biologické pozadí těchto poznatků: Uvolňování vody až do dosažení termodynamického rovnovážného stavu vede k vícenásobnému přesycení rozpuštěných a suspendovaných látek při přibližně 50% relativní vlhkosti.

Tento přesycený roztok v aerosolových kapkách deaktivuje mikroby během několika minut. Pokud je vnitřní vlhkost pod mezní hodnotou 40 až 45 %, látky vyschnou a krystalizují během několika sekund.

Mikroby jsou zachyceny ve vysušených aerosolech, aniž by byly deaktivovány. Buněčné membrány zůstávají neporušené a mikroby si zachovávají schopnost způsobovat infekci. Po obnovené hydrogenaci, například po vdechnutí do vlhkého dýchacího traktu, se mikroby znovu uvolní a mohou vyvolat novou infekci.