Autor:
Christian Bremer,
generální ředitel společnosti
Condair GmbH
Christian Bremer,
generální ředitel společnosti
Condair GmbH
Hygiena zvlhčování
Hygiena hraje při zvlhčování důležitou roli. Stávající pravidla a předpisy, například norma VDI 6022, uvádějí užitečné informace o navrhování, plánování, výrobě a provozu systému. Zvlhčování je při klimatizaci budov na jednu stranu nezbytné, ale na druhou stranu zde hrají roli základní mikrobiologické zákonitosti. Tyto pokyny vysvětlují požadavky na hygienická zvlhčovací zařízení a objasňují důležitá kritéria pro jejich plánování.Pokyny pro plánování správné hygieny systémů zvlhčování
Klimatizace v době kamenné a dnes
Když se podíváme zpět na počátky technického vybavení budov, vidíme, že klimatizační zařízení bylo k dispozici již ve velmi raných dobách. Než se lidé vůbec naučili stavět chýše a domy, hledali úkryt před přírodními živly v jeskyních. Tato obydlí nebyla příliš útulná. Pokud však u vchodu do jeskyně hořel oheň, byli její obyvatelé chráněni před divokými zvířaty a mohli alespoň provizorně zahnat chlad. A právě tak vznikl první systém vytápění závislý na vzduchu v místnosti a sloužící jako dveřní vzduchová clona.
Přestože tehdy lidé neznali důležité předpisy, například německé nařízení pro topné instalace, bylo nutné zajistit dostatečný přívod vzduchu pro spalování a alespoň přiměřeně přijatelný odvod spalin z obývaného prostoru.
Podíl čerstvého vzduchu však byl zjevně dostatečně velký, takže pro přívod vzduchu nebyla nutná žádná další zařízení. Také ještě nebyly žádné závazné předpisy pro pracovní ovzduší. Nikdo ještě neslyšel o pravidle 26° a přestože neexistoval zákon proti diskriminaci, lidé neznali šikanu. Psychický stres pracujících – tehdy většinou pracovníků na volné noze – vyplýval převážně ze strachu z divoké zvěře nebo nepřátel. Fyzikální parametry ovzduší, například teplota, vlhkost a jas, závisely na počasí. Vhodné vztahy byly stanoveny podle individuálního výběru místa výkonu práce většinou samotnými pracovníky. Odpadní vzduch s vysokým obsahem CO2 nebo nepřijatelná hlučnost buď neexistovaly, nebo je lidé tak nevnímali.
Na druhou stranu jsou pro téměř všechny moderní budovy, ve kterých lidé dlouhodobě pobývají, typické silné fasády a vlastnosti vzduchu v místnostech, které se od běžného venkovního vzduchu liší. Po celý rok jsou v místnostech udržovány teploty, které kolísají jen velmi málo. Potřebné množství čerstvého vzduchu zajišťují ventilační a klimatizační systémy nebo jiné technické instalace v budově a je dodáváno v závislosti na venkovních podmínkách a požadavcích místností.
Potřeba zvlhčování
Ohřevem venkovního vzduchu v chladném období může relativní vlhkost uvnitř klesnout až pod 30 %. Lidé, kteří pobývají v místnostech s takto suchým vzduchem po delší dobu pak mnohdy trpí příznaky vysušení.
Jedná se zejména o suchost sliznic dýchacích cest, které již nejsou schopny dostatečně rychle odvádět z dýchacího ústrojí prach, nečistoty a patogeny. Čím déle lidé v těchto místech zůstávají, tím větší riziko onemocnění dýchacích cest jim hrozí. K nejčastějším následkům patří kašel, nachlazení, záněty průdušek a nosních dutin.
Ještě před vznikem akutního onemocnění způsobuje příliš suchý vzduch sekundární příznaky, například nepříjemné ovzduší v místnosti, sníženou výkonnost, vyčerpání, podráždění očí a typický pocit škrábání v krku. Zatímco nepříjemné teploty vzduchu si lidé všimnou ihned, příliš nízká vlhkost obvykle upoutá pozornost až kvůli těmto sekundárním příznakům.
Optimální hodnoty teploty a relativní vlhkosti vzduchu pro příjemný a zdravý pobyt jsou 21–22 °C a 40–60 %. Je však nutné přihlédnout k tomu, že na individuální vnímání teploty v místnosti mají vliv osobní preference a že nelze stanovit ostré hranice. Zejména existuje vztah mezi vlhkostí vzduchu, která je vnímána jako příjemná, a obsahem prachu ve vzduchu v místnosti. Na obsah prachu může mít do jisté míry vliv výběr vybavení, ale jakosti vzduchu pro čisté prostory se v běžně obývaných místnostech samozřejmě nedosáhne. Vhodné zvlhčování v topné sezóně tedy zajišťuje příjemnou kvalitu ovzduší v místnosti a přispívá ke zdraví.
Vlhkost vzduchu potřebná pro příjemnou klimatizaci
Z hlediska hodnot požadovaných pro minimální vlhkost vzduchu v zóně pohodlí je rozdíl mezi teoretickým předpokladem a skutečnými praktickými zkušenostmi. Velmi rychle se ukazuje, že jakmile si člověk uvědomí individuální vnímání pohodlí, jsou zde pouze malé rozpory. Vztah mezi teplotou vzduchu a relativní vlhkostí je zjevný.
Norma DIN EN 13779 pro větrání nebytových budov:
„Je-li relativní vlhkost v rozmezí 30–70 %, nedochází v rozmezí obvyklých teplot vzduchu v místnosti 20–26 °C téměř nikdy k problémům s pohodlím.“ Na jednu stranu to potvrzuje vztah mezi teplotou a relativní vlhkostí a na druhou stranu je v uvedeném rozmezí hodnot zachováno stejné vnímání pohodlí.
Minimální hodnota relativní vlhkosti: 40 %
Institut Gebäude-Klima e.V. stanovuje spodní mez relativní vlhkosti zóny pohodlí na 40 %. Tato hodnota se na základě všech zkušeností považuje za správnou z hlediska hygieny, pohodlí a produktivity a vychází z komplexních údajů z výzkumu a pracovního lékařství.
Pokyny pro plánování správné hygieny systémů zvlhčování – autor: Christian Bremer (M.Sc. v oblasti strojírenství), generální ředitel společnosti Condair GmbH