Příznaky při příliš suchém vzduchu a vliv vlhkosti vzduchu na zdraví

Vlhkost vzduchu hraje významnou roli pro schopnost viry obsahujících aerosolů setrvávat ve vzduchu. Na rozdíl od větších a těžších infekčních kapiček, které po kašli nebo kýchání klesnou na zem během několika sekund, mohou lehčí a menší aerosoly setrvávat ve vzduchu celé hodiny. Aerosoly se skládají převážně z vody, rozpuštěných solí a bílkovin. Při relativní vlhkosti vzduchu pod 40 % ztrácejí aerosoly svůj obsah vody a vysychají. Vznikají tak suché aerosoly, které jsou menší a lehčí a mohou se v místnosti vznášet déle. Ve srovnání s vlhkými aerosoly jsou navíc díky nižšímu obsahu vody méně lepkavé a méně se k sobě přilepují. Díky Průtoku vzduchu a pohybům osob v místnosti se suché aerosoly také rychleji znovu víří z povrchů a šíří se dál.

Kromě chování ve vzduchu má vlhkost vzduchu také závažný vliv na infekčnost kapének. Při relativní vlhkosti vzduchu pod 40 % aerosoly vysychají natolik, že v nich obsažené soli krystalizují. Tím se viry konzervují a zůstávají infekční déle. Při vdechnutí se vykrystalizované soli ve vlhkých dýchacích cestách opět rozpustí. Viry, které jsou stále infekční, se uvolňují na sliznici dýchacích cest a mohou vyvolat infekce. Je-li relativní vlhkost vzduchu v optimálním rozmezí mezi 40 a 60 %, odpařuje se voda z aerosolů pouze do té míry, že se výrazně zvýší koncentrace solí, aniž by došlo ke krystalizaci, a viry v nich obsažené mohou být inaktivovány.

Člověk není vůči útokům virů a bakterií bezbranný. Funkčnost našeho imunitního systému rozhoduje o tom, zda onemocníme a jak rychlý bude proces uzdravování. V dýchacích cestách nás sliznice díky své samočisticí funkci chrání před infekcemi. Sliznice mají na svém povrchu jemné řasinky, které se volně pohybují v řídkém sekretu (solová vrstva). Nad ní se nachází lepkavá gelová vrstva, na které ulpívá většina vdechnutých virů, bakterií a znečišťujících látek ze vzduchu. Dokud jsou řasinky volně pohyblivé, transportují hlen spolu s mikroorganismy směrem k hrtanu, kde může být hlen spolknut nebo vykašlán. S klesající vlhkostí vzduchu však odvod patogenů ztrácí na účinnosti.

Při nízké vlhkosti vzduchu dochází k odčerpávání vody ze solové vrstvy. Cilií jsou stále více stlačovány a ztrácejí svou pohyblivost. Zvyšující se viskozita hlenu vede k zablokování toku hlenu a zvyšuje se riziko infekce viry pronikajícími do buněk sliznice. Pokud relativní vlhkost vzduchu klesne na 20 %, proces samočištění se zcela zastaví. Výzkumy ukazují, že nejvyšší rychlosti transportu, a tedy nejnižšího rizika nákazy, je dosaženo při relativní vlhkosti vzduchu 45 %.

Na vznik poruch hlasu působí řada faktorů: kromě individuálních příčin (např. nesprávná technika řeči) jsou to především faktory pracovního prostředí, jako jsou hlasité okolní zvuky, špatné vnitřní klima nebo nesprávné držení těla při sezení. Klima, a zejména vlhkost vzduchu, má přitom rozhodující vliv na hlas.

Pro udržení dobré funkce hlasu a prevenci onemocnění hlasu je nezbytné dostatečné zvlhčení sliznic : Při řeči je vzduch vytlačován z plic přes hrtan. Hlasivky se rozkmitají a podobně jako struny kytary vytvářejí tóny. Je-li vlhkost vzduchu příliš nízká, sliznice hlasivek ztrácejí optimální vlhkost a tím i pružnost. Po nádechu již nelze hlasovou štěrbinu hlasivkami zcela uzavřít. Do hlasového aparátu proniká vedlejší vzduch, což vede k podráždění, zánětům a v nejhorším případě ke ztrátě hlasu.

Analýzy vědeckých prací ukazují, že při příliš nízké vlhkosti vzduchu dochází ke změnám v produkci slzného filmu a navíc i v jeho kvalitě. U syndromu suchého oka je příčinou poruch zvlhčení očního povrchu nejen množství, ale i změněné složení slzné tekutiny. Slzný film se skládá z několika vrstev. Přímo na očním povrchu leží slizovitá vrstva. Ta zajišťuje, že vodnatá vrstva, která tvoří největší část slzné tekutiny, nestéká a neodpařuje se tak rychle.

Výzkumy ukazují, že oproti ideálnímu rozmezí vlhkosti vzduchu 50–80 % dochází při nízké relativní vlhkosti vzduchu pod 30 % k výraznému poklesu buněčné hustoty pohárkových buněk spojivky. Právě v pohárkových buňkách spojivky se produkuje zejména hlen, který tvoří důležitou součást slzného filmu. Příliš nízká vlhkost vzduchu tak vede nejen k rychlejšímu Odpařování slzného filmu, ale také ke snížené produkci hlenu, jehož úkolem je chránit a udržovat vodnou složku slzné tekutiny.

Prvními příznaky příliš suché pokožky jsou jemné šupinky a zarudlá místa. Pokožka začíná vysychat, když dochází ke ztrátě vlhkosti a tuků (lipidů), aniž by byla tato ztráta vyrovnána. Aby se tomu zabránilo, je pokožka tvořena třemi vrstvami: Nejvrchnější vrstvu tvoří vícevrstvá epidermis, jejíž součástí je mimo jiné ochranná rohovitá vrstva. Bariérová funkce pokožky nespočívá pouze v odrážení nežádoucích cizích látek z vnějšku, ale také v tom, aby nedocházelo k nadměrné ztrátě tekutin zevnitř. Spodní vrstvy pokožky proto neustále dodávají tekutiny do epidermis. Jednou z podmínek pro to je mimo jiné dostatečný příjem tekutin. Kromě toho spodní vrstvy pokožky transportují lipidy nahoru. Další ochranný tukový film na povrchu kůže zajišťuje směs tuků produkovaná mazovými žlázami. Pokud klesá obsah vlhkosti a tuku v kožních vrstvách, dochází ke ztrátě ochranné funkce. Rohová vrstva se stává stále propustnější, takže do ní mohou pronikat částice a cizí látky a vyvolávat podráždění a záněty kůže. Suchý vzduch v místnosti může tento proces podporovat.