Elektrodový parní zvlhčovač vzduchu je izotermický zvlhčovač, který k zahřátí vody vytváří proud elektronů.

Při této technologii se užívá elektrický odpor, tzn. je využita vodivost vody. Plochy elektrod, vzdálenosti elektrod a hloubka ponoření elektrod určují průtok proudu, a tím také množství vytvořené páry. Aby se látkám tvořícím tvrdost nabídla co největší plocha (na které se mohou usazovat), jsou používány velkoplošné mřížové elektrody. Látky způsobující tvrdost krystalizují na těchto elektrodách a působí jako dodatečné izolátory. Protože voda k vypařování potřebuje hloubku ponoření elektrod přiřazenou k odběru proudu, pohybuje se hladina vody v parním válci plynule směrem nahoru, až je plocha elektrod, která je k dispozici, stále menší a tím se zmenšují dodávky páry. Signál elektroniky zvlhčovače hlásí stav naplnění válce. Podle druhu válce je válec vyměněn za nový (jednorázový princip) nebo je po vyčištění zásobníku znovu použit (v případě čistitelných parních válců). Aby byla zajištěna připravenost ke spuštění i v případě nečinnosti přístroje, zůstávají elektrody stále ve vodě. Regulovatelná dodávka páry je proto ve spodní oblasti podle kvality vody omezena na 10 až 20 % výkonu dodávky páry. (plynule regulovatelné 15–100 %)

Fungování parního zvlhčovače vzduchu s odporovým topením
Elektrickým řídicím impulzem se zapne topný proud přes stykač. Sací magnetický ventil se otevírá se zpožděním a nechá proudit vodu (s ohledem na výkon dodávky páry) přes plnicí pohárek zespodu do parního válce. Přes řídicí elektroniku jsou neustále řízeny sací a vypouštěcí magnetický ventil tak, že v parním válci je neustále stejná kvalita vody, popř. vodivost. V technice se v tomto případě mluví o autoadaptivním přizpůsobení dostupné surové vodě.

Schematické sestavení parního zvlhčovače
vzduchu s elektrodovým zahříváním