Lékařský názor


Názor lékaře na zvlhčování vzduchu: je užitečné nebo ne?

„Naše nosy jsou naše jednotky regulace ovzduší“


Lidé tráví více než 90 % svého života v uzavřených a stále více vzduchotěsných vnitřních prostorách. Ovzduší a kvalita vzduchu v nich jsou stále více určovány výlučně stavební fyzikou a stavebními systémy. Máme k dispozici znalosti i možnosti regulovat teplotu podle stanovených cílů; máme svobodu volby. Tuto svobodu volby ale nesdílí ani dýchací ústrojí, pokožka a oči, ani obyvatelé budovy. Dýchací ústrojí musí bezpodmínečně zachytit každou kapku vlhkosti, která není dodávána technologií regulace ovzduší. V každém případě musí zpracovat vdechovaný vzduch takovým způsobem, aby plicní sklípky přijímaly stoprocentní vlhkost. Nos, ústa, krk a průdušky musí soupeřit s nemilosrdným žíznivým vzduchem, který usiluje o nasycení, tzn. o 100% vlhkost. Sbírá vlhkost všude tam, kde je k dispozici, bez ohledu na její formu. Protože jsou lidé jediným zdrojem vlhkosti v pracovním prostředí a v obytných oblastech, stávají se po dlouhou dobu svými vlastními zvlhčovači vzduchu. Měli bychom si uvědomit, že vlhkost dodávaná těmito „lidskými zvlhčovači vzduchu“ docela rychle dosáhne prahové hodnoty, při které se začnou objevovat stížnosti a onemocnění. Takže co to vlastně znamená, když vlhkost ve velké budově nepřesahuje 20 nebo 30 %? Znamená to, že nároky kladené na nos, krk a průdušky každého přítomného mohou vést k potenciální dekompenzaci.

Suchost a vystavení prachu spolu souvisejí
Čím je vzduch sušší, tím více prachu obsahuje. Když v průběhu topného období dýchací ústrojí reguluje teplotu a udržuje dýchací cesty v čistotě, zatěžuje prach a suchost dýchací ústrojí na hranici jeho možností i za ní. Tím vznikne dvojité zatížení, kde se obě složky vzájemně posilují. Ovzduší ve vnitřních prostorách představuje pro naše dýchací ústrojí problém, se kterým se ve venkovním prostředí nikdy nemuselo vyrovnávat.

Ve všech nezávislých průzkumech v průběhu několika desítek let uvedlo 30 až 40 % obyvatel budov totéž, že „vzduch je příliš suchý“. Měl by se jejich požadavek na lepší zvlhčování považovat za požadavek týkající se pohodlí? Odpověď informovaného a zúčastněného lékaře je jasná: ne! Neexistují žádné vyslovené argumenty pro vlhkost pod 40 %, pokud jde o přiměřenost či dokonce výhody – existuje ale celá řada zdokumentovaných negativních dopadů na zdraví. Většina lidí si příliš neuvědomuje úroveň vlhkosti ve vzduchu, nebo si to uvědomí se zpožděním. Proto lze rozmanité důsledky pro zdraví postižených osob jen obtížně spojovat s úrovní vlhkosti ve vzduchu. Ve skutečnosti byly ničivé důsledky suchého zimního vzduchu naprostou většinou lidí po celá léta považovány za nevyhnutelné a přirozené, nebyly spojovány s příčinnými souvislostmi a byly tolerovány. Rok co rok se v průběhu topného období většina z nás alespoň nachladila. Jsme pravidelně postihováni epidemiemi chřipky a chronickými infekcemi dýchacího ústrojí (nosní alergie, astma, chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN), záněty dutin) se zhoršují a šíří. Stěží o tom lze pochybovat – je to ale špatně a způsobuje to újmu na našem zdraví.

Účinnost zdravých nosů
Obrovské výkyvy vlhkosti a teploty ve venkovním prostředí můžeme přežít bez úhony pouze proto, protože si všichni nosíme naši vlastní účinnou jednotku regulace ovzduší: náš nos. Jeho úkolem je čistit vzduch a regulovat jeho teplotu (zvlhčováním a ohříváním). Vždy se tvrdilo, že se náš nos dokáže vyrovnat s požadavky suchého a prašného zimního vzduchu. To ve skutečnosti platí pro ty z nás, jejichž nosy fungují perfektně a na optimální úrovni – asi pro dvě třetiny obyvatel. Abnormálně tvarované nosy a především zablokované nosy se zvýšeným odporem proti proudění nedokáží zajišťovat optimální teplotu, protože musí být proveden úplný nebo částečný přechod na dýchání ústy. Pocit ucpání nosu a nosní suchosti jsou dvě nejběžnější stížnosti na nos a nemají vliv pouze na alergiky (rýmou a astmatem je postiženo 20 až 40 % populace). Postiženi jsou také lidé s předchozím poškozením nosní sliznice (například kvůli opakující se infekci), kuřáci a mnoho starších občanů. Další zátěž pro všechny tyto skupiny znamená suchý teplý vzduch, kterému se nemohou na svých pracovištích nebo dokonce ve veřejných budovách a nákupních centrech vyhnout. Sliznice v jejich dýchacím ústrojí je poškozena a je náchylnější k infekci. Tento problém se stává stále významnějším, protože se výskyt alergií v průběhu posledních padesáti let neustále zvyšuje a naše vnitřní prostory se stávají stále suššími.

Proč tomu tak je?
„Jak a kdy je zvlhčování skutečně užitečné a kdy je nepostradatelné?“ ptali se redaktoři deníku Zeitung ve vydání z března 2015, které bylo zveřejněno před veletrhem ISH/Aircontec v březnu. Redaktoři představili dvě nové studie o zvlhčování, které došly k odlišným závěrům. Diskuse týkající se těchto studií byly zažehnuty v průběhu veletrhu ISH a stále pokračují. Pro připomenutí: Současně s aktuální studií Fraunhoferova institutu, která zdůrazňuje přínos zvlhčování, se analýza, kterou vytvořil Kurt Hildebrand, profesor stavební technologie na univerzitě v Lucernu z katedry inženýrství a architektury, zabývala otázkou, zda je užitečné zvýšit míru pohodlí právě zvlhčováním vzduchu ve vnitřních prostorách. Ve svém vydání z července 2015 zveřejnili redaktoři deníku Zeitung rozsáhlé reakce čtenářů na tuto polemiku. V tomto vydání dostal slovo také další specialista: Dr. Walter Hugentobler, který hovořil o zvlhčování vzduchu z pohledu lékaře. V dalším vydání byl otištěn odborný příspěvek emeritního profesora Klause Fitznera, který předložil zdůvodnění z pohledu technické vědy.

O jaký druh vnitřního ovzduší bychom měli usilovat v průběhu topné sezóny?
Nastavení nízké vlhkosti je často odůvodněno tím, že v našem podnebí se podobné hodnoty vyskytují i ve venkovním prostředí. Proto je nelze považovat za nepřirozeně nízké. Porovnání hodinových průměrů (vlhkosti vzduchu při 20 až 24 °C, tzn. při vnitřních teplotách) v našem mírném podnebí ukazuje, že pouze malé procento hodinových průměrů klesne pod 30 %. Střední hodnota vlhkosti vzduchu je trvale vyšší než 50 %, a to i v suchých oblastech a oblastech se suchými větry (nazývanými fén, německy föhn – vítr vanoucí z jihu přes Alpy). Z tohoto důvodu je množství vlhkosti ve vnitřních prostorách v zimním období zřetelně nižší než v našem mírném podnebí.

„Zvlhčování vzduchu v zimním období je zbytečné“ – důsledky tohoto pohledu
Mělo by být zastaveno podporování maximálního uvolňování vlhkosti z lidského těla, které ovlivňuje mnoho tělesných systémů, nebo by mělo být chápáno pouze jako „vedlejší účinky související s pohodlím“? Nároky jsou kladeny nejen na dýchací ústrojí, ale také na oči, pokožku, mozek, ledviny a krev. Ve všech uvedených orgánech jsou změny v důsledku dehydratace bez výjimky zjistitelné a měřitelné. Nejznámější, prozkoumané a spolehlivě opakovatelné jsou dopady na oči a pokožku. Dobře jsou také zdokumentovány negativní dopady na výkonnost mozku. Tak například literatura na téma létání (letectví) je plná dokumentů o nebezpečných důsledcích dehydratace na vidění pilotů, jejich úroveň vnímavosti a jejich rozhodování. Často také byly dokumentovány negativní účinky suchého vzduchu na intelektuální výkonnost pracovníků v kancelářích a studentů.

Klíčový problém – kvalita vzduchu
Kvalita vzduchu je definována kvalitou a množstvím částic a obsahem vlhkosti. Hlavním fyzikálním parametrem je v této souvislosti obsah vody ve vzduchu. Ten má přímý vliv na téměř všechny procesy související s částicemi. Ty probíhají v mikroskopickém světě, který je pro nás neviditelný. Jejich každodenní účinky jsou však známy každému a jsou snadno pochopitelné. Hovorové rčení „vyschlý na prach“ shrnuje nejdůležitější fyzikální účinek suchosti. Suchost je spojena s vysokými úrovněmi prachu ve vzduchu. Ve vztahu k povrchu toto rčení znamená, že vyschne natolik, že se na něm neudrží žádný prach. Zjednodušeně řečeno, suchost prodlužuje „dobu vznášení“ prachových částic, a pokud tyto částice přistanou na nějakém povrchu, prakticky vůbec se na něm neudrží. To vše zatěžuje naše dýchací ústrojí.

Vzduch, který dýcháme, je aerosol
Z fyzikálního hlediska je vzduch, který dýcháme, směsí plynů, pevných částic, částic ve tvaru kapiček a vlhkosti. Tato směs se nazývá aerosol. Ze zdravotního hlediska představuje většina částic látky znečišťující ovzduší a mnohé představují vážné riziko pro naše zdraví. Obyvatelé budov nemají na výběr: musí dýchat to, co mají k dispozici. Aerosolová směs není viditelná pouhým okem, navzdory tomu, že i svěží, čistý mořský vzduch obsahuje asi tisíc milionů částic na metr krychlový. Jemný a hrubý prach a aerosoly ve tvaru kapiček se vznáší několik hodin ve vzduchu, v závislosti na své velikosti, krouží v tepelných a nucených proudech vzduchu, dělí se, řídnou a jsou přenášeny ven. V dané místnosti se většina prachu nevznáší ve vzduchu, ale je usazena na povrchu. Dynamické rozdělení částic mezi povrchem a vzduchem je významně ovlivněno vlhkostí a prouděním.

Voda: aerosolové lepidlo 
Jaký je význam vlhkosti v tomto dynamickém vzájemném působení sil? Vlhkost podporuje procesy, které odstraňují prach ze vzduchu a upravují ho tak, aby se držel povrchů (snížení víření prachu). Všechny tyto procesy lze zkoumat a kvantifikovat pomocí experimentů. Odrážejí také naši každodenní zkušenost. Chceme-li vyčistit zaprášené povrchy, postříkáme je vodou nebo prach alespoň setřeme vlhkým hadříkem. V opačném případě se vířící prach dostane do nosu a dýchacích cest a způsobuje kýchání a kašlání.

Zklidňující účinky zvýšené vlhkosti vzduchu jsou dobře známy všem těm, kdo jsou alergičtí na pyl. Vyšší vlhkost vzduchu udržuje pyl připojený ke květům a povrchům a zabraňuje jeho přechodu do vzduchu. Proto vlhkost umožňuje snadno dýchat těm, kdo jsou alergičtí na pyl, a to i v uzavřených místnostech. Stejným způsobem je vlhkost přínosná pro lidi, kteří jsou alergičtí na zvířata a roztoče („alergie na prach“). Vyšší vlhkost vzduchu způsobuje, že se domácí prach (nositel uvedených alergenů) drží na površích a koncentrace alergenů ve vzduchu klesá.

Vědecké pozadí
Molekuly vody, které jsou ve vzduchu přítomné jako vodní pára, zvlhčují povrch každé místnosti, kde je zvýšená vlhkost. Platí to i pro povrchy polétavých částic, které mají průměr větší než 0,1 m. Stávají se tím, co je známo jako „kondenzační jádra“. Zvlhčování začíná již při nízkých úrovních vlhkosti 10 % a s rostoucí vlhkostí plynule vzrůstá. Zvlhčování dává povrchu a polétavým částicím schopnost „se lepit“. Mnohem lépe se přichytávají jedna na druhou (seskupování) a na povrchy. Všichni víme, že se jemný prášek lepí opravdu dobře na lehce navlhčený povrch, a že lze tento prášek také shlukovat (seskupovat), pokud množství vlhkosti stoupá. V sušších podmínkách lze prášek rovněž snadno odfouknout. Vzduch o pokojové teplotě s přirozenou vlhkostí 50 až 60 % má oproti suchému vzduchu s relativní vlhkosti 20 až 30 % následující výhody:

  • Vzduch je svěžejší a příjemnější. Jsme plně v naší tepelné zóně pohodlí a ne v přechodné zóně, kterou by bylo v závislosti na úhlu pohledu možné označit jako „zatím ještě příjemné“ nebo „začíná to být trochu nepříjemné“.
  • Vnímaná teplota je o 1 do 2 stupně vyšší, což znamená, že pohodlí lze dosáhnout nastavením teploty v místnosti o 1 až 2 stupně nižší.
  • Vnitřní rekuperace tepla je lepší s vyšší vlhkostí. Tepelný výkon člověka se mění z latentního na citlivý.
  • Vůně se stávají méně intenzivními.
  • Tvoří se méně nežádoucích elektromagnetických proudů.
  • Do cenného nábytku, obrazů, hudebních nástrojů, textilu a knih se odpařuje méně vody. Znamená to, že si zachovávají svou hodnotu po delší časové období.
  • Chřipkové viry a viry způsobující nachlazení, které nás trápí přes zimu, jsou z velké části během několika minut zahubeny.
  • Výše uvedené výhody jsou doma i v práci zamítnuty s odůvodněním, že jsou „příliš drahé a energeticky náročné“ nebo „riziko vzniku plísní je příliš vysoké“. Ve zpracovatelském odvětví jsou však tyto výhody široce využívány k optimalizaci procesů a také ke snížení prašnosti a hluku. Vlhkost je nepostradatelná všude tam, kde je třeba snížit množství nežádoucího prachu vznikajícího v důsledku vrtání, broušení a frézování, dokonce i při zacházení s jedovatými průmyslovými výpary.

Technologie čistých prostor jako norma 
V některých ohledech lze zkušenosti získané při uplatňování technologie čistých prostor vidět jako normu pro dosažení cílů v odvětví stavebních služeb. Základní myšlenkou čistých prostor je dosáhnout co nejmenšího množství poletavých částic. Ve většině čistých prostor je toho dosaženo vlhkostí 50 až 60 % a speciálně navrženou vzduchovou ventilací. V chemickém a farmaceutickém průmyslu se používají speciální suché čisté prostory, kde je pro určité procesy potřebná velmi nízká vlhkost pouze několika procent. V těchto prostorách se obvykle musí nosit obličejová maska. Ta slouží jako ochrana proti vdechování prachu a snižuje vysoušení dýchacích cest. Často se nosí rukavice a také speciální antistatické obleky chránící pokožku. Tato pracoviště mají zavedena zvláštní pravidla stanovující přestávky, doplňování tekutin a péči o pokožku. Tato pracoviště jsou dokonalým příkladem toho, že suchost není neškodná.

Znečištění vnitřních prostor obyvateli budov
Když nejsou v uzavřené místnosti přítomni ani aktivní žádní lidé, lze změřit určitou „koncentraci částic na pozadí“. Ta je ovlivněna kvalitou vnějšího vzduchu a dodávkou vzduchu z jakýchkoli přítomných filtrů. Nejhorší znečištění škodlivým prachem („domácím prachem“) nastává, když jsou uživatelé vnitřního prostoru aktivní. To nelze ovlivnit filtry na přívodu vzduchu. Různé úkoly a nevyhnutelné činnosti, například chození, otevírání a zavírání dveří, čištění a ruční práce mohou zvýšit počet částic desetkrát nebo až stokrát. Vyšší míra vlhkosti ve vzduchu má preventivně ochranný účinek: udržuje část nežádoucích částic přilepené na povrchu, kde je lze dezinfikovat, odsát a odstranit.

Shrnutí 
Popsané informace mají každodenní a velmi praktické důsledky pro naše pracoviště a obytné prostory, ale také pro lékařské a vědecké výrobní procesy. Výhody dobře zvlhčeného vzduchu se používají zejména v těchto oblastech a jsou záměrně opomíjeny v obytných prostorech. Zvlhčování vzduchu nabízí do značné míry dosud nevyužitý ochranný potenciál. Měli bychom jej využít na maximum.
Názor lékaře na zvlhčování vzduchu: je užitečné nebo ne? Dr. med. Walter Hugentobler, penzionovaný specialista všeobecného interního lékařství a odborný asistent v Institutu pro rodinné lékařství na univerzitě v Curychu